Touha se utápí v hlubokých kalužích,
život je lože ustlané na růžích.
Na útesu žalu postáváš v černých brýlích,
modlíš se, ať vítr si odnese tu bolest, co sílí.
Bratrstvo Luny
se zrodilo v krvi.
Tekly i slzy,
dnes na sny je brzy.
Bratrstvo Luny
dech draka cítí.
Bouřící vlny
nepolknou žití.
Nejde to, odejít z Alcatrazu duše zazděné,
víra ti chybí a všechno jeví se ztracené.
Jsou dny, co byly, na ty,
co přijdou, se musíš ptát,
touha se vrací, hlasitě volá:
„S bráchou koně splaš!“
Bratrstvo Luny
sny znovu žijí.
Bratrstvo Luny
sirény pějí.
Bratrstvo Luny
do tmy se vrací.
Bratrstvo Luny
s démony tančí!