Daniel Hůlka - Bravo, Pane Hrabě

S otázkou já ráno vstávám,
stále stejnou naivní,
kdy se láska láskou stává,
čím den ovlivní, když zní.

Nechám lásku znít,
je v ní bouřka je v ní klid.
Já nachám ji hrát,
její zvláštní prstoklad.
Má řád.

Ten řád tajný od věků,
tajný jak chrám Aztéků,
co nám nedá spát,
kdy je vzlet a kdy je pád,
chci znát.

Já jen ať nám láska zní -Všemocná
Dál jen ať je tu s námi -Ať moc má
Každý den, zdá se vítěný -Prožitý,
ať stálá je jak souhvězdí.
Dál, ať dál láska prosvítí náš den,
ať se mstí, tajemstvím dál jen.

Láska může dnům dát děj,
může smít i beznaděj,
co chce může si brát,
nemám důvod touhu vzdát,
mít rád.

Dál jen ať nám láska zní -Všemocná
Dál ať jen je tu s námi -Ať moc má
Každý den, zdá se vítěný -Prožitý,
ať stálá je v nás jak souhvězdí.
Dál, ať dál láska staví v nás láskám,
ať se mstí, tajemstvím dál nám.

Ať s láskou zprůsvitní,
v ní je věčný bod záchytný.
Láskou, ať každý den zní.
Ať je láska bezmezná,
ať jen dál je záhadná.
Ať má úctu horských štítů,
ať víc než vítězná - o jé..

Dál, ať dál láska staví v nás láskám,
ať se mstí, - ať se mstí, tajemstvím dál nám.

Dál, ať dál láska staví v nás láskám,
ať se mstí, tajemstvím dál nám.

Dál, ať dál láska staví v nás láskám,
ať se mstí, tajemstvím dál nám.