Gabriela Gunčíková - Dvojí tvář

Dřív než jsem si z tváře smyla svůj první stín.
Stál jsi blíž a já chtěla se bát jen vlastních vin.
Půlnoc míjí bílý den a tvůj hlas tu zní.
Znám ten žár co spálí sen, když vím,
že teď jsi s ní,
když vím, že teď jsi s ní.

Ref.: Já ti volám, buď dál jen můj.
Když právě teď chceš její dlaň hřát.
Buď dál jen můj.
Když právě s ní chceš o štěstí hrát.
Buď dál jen můj.
Když vím, že snídáš z její kůže,
můžeš jíst a nemít hlad.
Buď můj, i když jinou máš rád.

Záříš když mi můžeš říct, že jen s ní chceš být.
Nejsem, zdá se, pro tebe víc než známá,
než jen hloupý stín,
hmmm... to já už dávno vím.

Ref.: Já ti volám, buď dál jen můj.
Když právě teď chceš její dlaň hřát.
Buď dál jen můj.
Když právě s ní chceš o štěstí hrát.
Buď dál jen můj.
Když vím, že snídáš z její kůže,
můžeš jíst a nemít hlad.
Buď můj, i když jinou máš rád.

Na těle cítím chlad
a v duši snad zní napořád

Ref.: Já ti volám, buď dál jen můj.
Když právě teď chceš její dlaň hřát.
Buď dál jen můj.
Když právě s ní chceš o štěstí hrát.
Buď dál jen můj.
Když vím, že snídáš z její kůže,
můžeš jíst a nemít hlad.
Buď můj, i když jinou máš rád.