Hana Zagorová - Dobré jitro / Jako nemluvně

Dobré jitro, říkám dobré ráno,
hezké probuzení, dobrý den,
ať má každý dneska v očích psáno
něžné slůvko letním paprskem.

Dobré jitro i štíty domů
a tváře chodníků,
dobré ráno, vůně stromů,
orosená stébla trávníků.

Tak dobré jitro nábřeží
a všechny zvony ve věžích.
Dobrý den všem s okny dokořán,
řeknu s úsměvem.

Dobré jitro, dobré ráno,
hezké probuzení, už je pět,
zazněl budík, načež na piáno
začal někdo burácet.

A tak se ztrácím nenápadně,
jdu prázdnou ulicí
a v tu chvíli, a to řádně,
do nitky mě zlil vůz kropicí.

Já v šoku stála, to je tedy cíl,
ten řidič vystoupil a dál
nejdřív se mi smál,
pak se omluvil a pak odjel dál.

Je mi fantasticky, je mi príma.
Hezké probuzení, dobrý den,
stokrát stále víc a více vnímám,
jak je člověk málo všímavej,

i když první vběhnu páskou
nevím, že vyhrávám.
Častokrát se potkám s láskou,
nevím, že tu lásku políbit mám.

Však ještě jsou tu dobrá jitra dobrých rán.
K nim patří otevřená okna dokořán,
kde co já vím, lásku, kterou sním,
prvně políbím.