Hana Zagorová - Mimořádná linka (reedice)

Pojď dál! Co stojíš? Jen koukej
si plátěnky v síni zout, jinak seš O.K.
Dneska tu nežádáme oblek s kravatou,
jen běž i v sepraných džínách. Běž dál, dneska holky tě zvou.

Je príma hic a šaty se nám lepí,
tváříme se jako nic, vždyť kluci nejsou slepí.
Náhle jsme pro ně špičky, jedničky, nej.
Jen kluk v těch sepraných džínách má úsměv chápavej.

Jsem krásně veselá, jsem svá.
On občas na mně oči udělá.
A řekne, seš hezká, když končí deska, tak pusu mi dá.

Nezdá se, umí, je tutovej ten kluk džínovej!

Teď hudba zní, tak něžná a príma,
že sfoukneme svíčky, ať líp se to vnímá.
Mám srdce otevřeně všem krásným nej,
tak vzbuď tu lásku, co dřímá. Vždyť víš, jak jsi chápavej.

Jsem krásně veselá, jsem svá.
On občas na mě oči udělá.
A řekne, seš hezká, když končí deska, tak pusu mi dá.
Nezdá se, umí, je tutovej ten kluk džínovej!

Když holky líbaj´, když holky líbaj´, neviděj´.
Když holky líbaj´, když holky líbaj´, neslyšej´,

nechaj´ si zdát, že kvůli nim svět zůstal stát.

Když holky líbaj´, když holky líbaj´, neviděj´.
Když holky líbaj´, když holky líbaj´, neslyšej´.
Když holky líbaj´ a kluk je príma, ztrácej´ hlas,
nechaj´ si zdát, že kvůli nim svět zůstal stát.

Zvolna svítá, došly desky, bude hezky.
Z tance bosky jsou už trosky, stín
nebýt mě a sepraných džín.

Když holky líbaj´, když holky líbaj´, neviděj´.
Když holky líbaj´, když holky líbaj´, neslyšej´,
nechaj´ si zdát, že kvůli nim svět zůstal stát.

Zvolna svítá, došly desky, bude hezky…