Hana Zagorová - Živá voda (reedice)

Bílý dům, bílé průčelí,

celý den krásně chumelí,

bílý sen vklouzl tiše do peří.



Venku za vrátky sněhulák

stoupá na špičky, mává nám

kouskem větvičky.

Celý kraj dneska v bílém večeří.

Už to bude tak.



Vítr roznese všechna přání vánoční,

srnkám po lese, horským stráním.

Láska ozvěnou z dálky vrácenou zní.



V závějích stesky zmizely,

je jen sníh bílý, veselý,

strčí nám vločku smíchu za kabát.



Pročpak zlobí se gentleman,

jenž je v dohledu?

Vždyť se jen sklouzl po ledu.



Všední den klouže přece tolikrát.



Copak nejste rád?

Copak nejste rád, že sněží?

Vy byste byl asi radši,

kdyby pršelo, že jo.

Takové normální běžné vánoce na blátíčku.

Žádné problémy, stačí deštníček.

Stromeček poprášíme umělým sněhem a

dětem dáme k vánocům sáňky.

Tak víte co?

Kupte si pohorky, beranici a kožich!

Protože letos bude sněžit a taky mrznout!

A když ne letos, tak určitě napřesrok.



Sníh je zahradou snů a dětí, bílý ráj.

Vločky vesele shůry letí,



rány zacelí, dýchnou na celý kraj.



Už je den. Jen se, příteli, koukni ven,

krásně chumelí,

bílý sen klouže tiše do peří.



A když počkáme až se nám trošku zešeří,

máma nás pozve k večeři, bude mít

zas ten krásně tichý hlas

a v noci bude mráz.



Bude zima, bude mráz.

Bude zima, bude mráz.