Jiří Zmožek - Šansony a balady

Už mi, lásko, není dvacet let,
už mi není ani dvacet pět,
i když to moc krásná léta jsou,
nebral bych je ani náhodou.
To se jenom pro mě točil svět,
co jsem neměl, to jsem chtěl mít hned,
a co měl jsem, tak jsem dával dál,
rád jsem sázel, snadno prohrával.

Čas ten otupí i ostrý břit,
když tebe mám, co ještě můžu chtít,
a s láskou nehodlám už vabank hrát,
když tikot hodin měl bych vážně brát.
Čas ten otupí i ostrý břit,
to, co mi dal, to si zas může vzít,
proto se neptám, když se probouzíš,
jestli jsem to já, o kom právě sníš.

Na na na na na na na na
na na na na na na na
na na na na na na na
na na na na na na na
na na

Už mi, lásko, není třicet let,
už mi není ani třicet pět,
a že to moc krásná léta jsou,
říkal jsem si ať mi zůstanou.
To se kvůli tobě točil svět,
tebe učil jsem se nazpaměť,
myslel jsem, že spoustu času mám,
a že už vůbec nikam nespěchám.

Čas ten otupí i ostrý břit,
když tebe mám, co ještě můžu chtít,
a s láskou nehodlám už vabank hrát,
když tikot hodin měl bych vážně brát.
Čas ten otupí i ostrý břit,
to, co mi dal, to si zas může vzít,
proto se neptám, když se probouzíš,
jestli zůstaneš, nebo odcházíš.

na na na na na na na
na na na na na na na
na na na na na na na

proto se neptám, když se probouzíš,
jestli zůstaneš, nebo odcházíš.
jestli zůstaneš, nebo odcházíš.