Kamelot - Duhová cesta

Byl pátek navečer, kdy město osiří
o všechny zatoulaný duše, co k dálkám zamíří
tenkrát na prsty jsem pískal a chodil za tebou
řekl ti: Pojď ven, pojď ven, pojď ven, za duhou


Ty jsi řekla: Je to fajn, hlásili nám počasí
o víkendu bude krásně, snad se to nezkazí
hotel Širák, ten to jistí, tam naši nebudou
tak jdem, tak jdem, tak jdem, za duhou


Cihlový nebe nad výpadovkou jsme dohonili u Devíti křížů
tam nás vezl chlápek, co spěchal stovkou
celou cestu byl tichej a mlčel jak mokasín
a když pak zastavil, řekl : Dej bacha, já dobře vím
kde svítí duha, kde svítí duha, kde svítí duha, jé...


Potom odjel za obzor a my táhli do lesů
jako stěhovaví ptáci, co znají adresu
kde mračna roní slzy a slunce chodí spát
řekl jsem: Pojď blíž, pojď blíž, pojď blíž, nesmíš se bát

Přišla navoněná noc, já měl oči dokořán
tys usnula jak dítě, když zavřelas korán
vtom uslyšel jsem kroky, kroky, co někam jdou
možná daleko, daleko, daleko, za duhou

A ranní nebe nad výpadovkou jsme dohonili u Devíti křížů
kolem projel chlápek, co spěchal stovkou
co byl včera tak tichej a mlčel jak mokasín
a kdyby zastavil, řeknu: Dej bacha, já dobře vím
kde svítí duha, kde svítí duha, kde svítí duha,
kde svítí duha, kde svítí duha, kde svítí duha, jé...