Kamelot - Vzpomínka na kamaráda

Zhasl už oheň a jiskra líná
pomalu vzlétla tmou,
škrtl jsem sirkou, co jediná zbyla,
cigaretu vyklepanou,
z lesa vyletěl pták a krákoral tak,
že vzpomínky mé rozjitřil,
na znak pavouků, co do klobouku
mi vyšila holka z kusu mé šály
v zavřeným kupé, když koleje hrály.

Můj amulet nezklamal moji pouť,
jak anděl při mně stál, když nemohl jsem dál,
vím, cesty mé s tvými se nesejdou,
ty pevně drží čas a s nimi i nás.

Zvedl jsem klobouk, pevně ho sevřel,
z myšlenek byl vodopád,
najednou kdosi dlaně otevřel,
z prstů mi tiše vypad',
zahořel jako vích a z let bláhových
stal se plamenící rejd
a dívky té tvář mi zjevila zář,
rudých plamenů na konci léta,
na rtech mi zbyla jen jediná věta.

Můj amulet nezklamal moji pouť,
jak anděl při mně stál, když nemohl jsem dál,
vím, cesty mé s tvými se nesejdou,
ty pevně drží čas a s nimi i nás.

Můj amulet nezklamal moji pouť,
jak anděl při mně stál, když nemohl jsem dál,
vím, cesty mé s tvými se nesejdou,
ty pevně drží čas a s nimi i nás.