Karel Kryl - Bratříčku, zavírej vrátka

Z rozmlácenýho kostela,
v krabici s kusem mýdla.
Přinesl jsem si anděla...
Polámali mu křídla.

Díval se na mě oddaně.
já měl jsem trochu trému.
Tak vtiskl jsem mu do dlaně,
lahvičku od parfému.

A proto prosím věř mi.
Chtěl jsem ho žádat.
A by mi mezi dveřmi
pomohl hádat,

Co mě čeká.
A néminééé

Co mě čeká.
A nemine.

Pak hlídali jsme oblohu,
pozorujíce ptáky,
Debatujíce o Bohu
a hraní na vojáky.

Do tváře jsem mu neviděl..
Pokoušel se ji schovat.
To asi ptákum záviděl,
že mohou poletovat.

A proto prosím věř mi.
Chtěl jsem ho žádat.
A by mi mezi dveřmi
pomohl hádat,

Co mě čeká.
A néminééé

Co mě čeká.
A nemine.

Když novinky mi sděloval
U okna do ložnice.
Já křídla jsem mu ukoval
z mosazný nábojnice.

A tak jsem pozbyl anděla.
On oknem odletěl mi.
Však přítel prý mi udělá
novýho z mojí helmy.

A proto prosím věř mi.
Chtěl jsem ho žádat.
A by mi mezi dveřmi
pomohl hádat,

Co mě čeká.
A néminééé

Co mě čeká.
A nemine.