Karel Kryl - Plaváček

Nebylo dotyků, jen ústa, která křičí,
lahvičku od injekce někdo odhodil,
lehátko z plastiku a ocelových tyčí
a vůně desinfekce - tak ses narodil,
lehátko z plastiku a ocelových tyčí
a vůně desinfekce - tak ses narodil.

Toť tvoje scéna - páchne z koželužen tříslo
a čpí tu jatky, voní benzin motorů,
namísto jména dostals’ na zápěstí číslo,
namísto matky hudbu z reproduktorů
namísto jména dostals’ na zápěstí číslo,
namísto matky hudbu z reproduktorů

®: Toť domov tvůj, tvá vlast a tvoje štěstí,
o čem jsi snil, už zítra nastane,
ty hrdý buď, a číslo na zápěstí
budiž tvůj znak a tvoje pýcha, občane!

Na lůžku úrazovky vymění ti plínky
za hřiště z roztřískaných karoserií,
za štěstí z obrazovky televizní skříňky,
za volnost oprýskaných periferií
za štěstí z obrazovky televizní skříňky,
za volnost oprýskaných periferií.

Hle, vůně domova, šeď betonových bloků
co láska narkotika manifestací,
co hudba chrámová zní melodie doků,
co štěstí (láska) panoptika manifestací
co hudba chrámová zní melodie doků,
co štěstí (láska) panoptika manifestací.

Na nebi, v kalužích je olejová duha,
koryta potoků, v nichž voda neteče,
popílek na růžích je černý jako tuha
a není proroků, můj malý člověče
popílek na růžích je černý jako tuha
a není proroků, můj malý člověče.

Máš život v malíčku a nestaráš se o věk,
máš úspěch za víru a neznáš dojetí,
jen chvíli, človíčku, a bude z tebe člověk
ušitý na míru pro toto století!

®: + budiž tvůj znak a tvoje pýcha, občane!