Karel Zich - Karel Zich 1969 - 1987

Telegram s adresou svět,
píšu v něm pět vlídných vět - jedné dívce.
Kdopak ví kam jej zítra pošta doručí
a kolik náhod mu poručí.
Chtěl bych jen vidět zář očí,které budou jej číst.

A šel bych cestou prašnou co nikdo nezměří,
sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří, bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.
I když dá mi košem, až řádky bude číst,
já chtěl bych být tím listonošem neboť jsem si jist:
bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.

Já nechal všechna okna dokořán
a díval se na svět ze všech stran, jak se koulí.
A celý den přemítám o dívce neznámé,
proč už se dávno neznáme.
Snad adresu najde toto poselství mé.

A šel bych cestou prašnou co nikdo nezměří,
sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří, bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.
I když dá mi košem, až řádky bude číst,
já chtěl bych být tím listonošem neboť jsem si jist:
bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.

Odmítli můj telegram
a řekli že poslat jej není kam - adresa schází.
A celý den přemítám o dívce neznámé,
proč už se dávno neznáme.
Snad adresu najde poselství.

A šel bych cestou prašnou co nikdo nezměří,
sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří, bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.
I když dá mi košem až řádky bude číst,
já chtěl bych být tím listonošem neboť jsem si jist:
bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.

Bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.