Kristýna Šebíková - Nezařazené písně

To už bude rok,
cos mi z vlaku mával
A teď najednou,
krůček přede mnou,
Trochu vázne hlas,
to se někdy stává,
Taky hned co říct,
slova, jen nic víc.

A ty se ptáš co já,
jsem zdráva, jak se mám,
No žijem jak se dá,
znáš to přece sám.

Táhlo tě to sem,
další z řádky frází,
Ač vzdálen na sta mil,
vlastně jsi tu byl,
Párkrát také psals,
jak ti hrozně scházím,
Brzy však jak vím,
smířil ses i s tím.

A ty se ptáš co já,
a jak mi mělo být,
Když ten kdo zůstat má,
ráčil odejít.
To člověk nechce spát
a jíst mu nechutná,
Den po dni tisíckrát,
ptá se a co já.

Co ty o tom víš,
jak rok zvolna míjí,
Jak se dlouží stín,
svátky bez hostin,
Co ty víš a znáš,
jak se hořkost vpíjí,
Do čtyř holých zdí,
když se připozdí.

A ty se ptáš co já,
jak jen se neusmát,
Je pozdě jak se zdá,
tenkrát ses měl ptát.
Jak rozumět ti mám,
jak chápat slova tvá?
Snad taky byl jsi sám
a ty se ptáš, co já.


....

Už to bude rok,
tak tě tedy vítám,
vidět si mně chtěl
a teď zas, abys jel.
Já tě nezvu dál,
co když někdo spí tam,
někdo, co já vím,
třeba i tvůj syn.

A ty se ptáš co jáááááááááá
A ty se ptáš co jááááááááá