Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena - Pod vlivem

Děsíš se obrazu se smutnou labutí.
Máš strach z havraních křídel.
Vzpomínky k obloze jak ptáci vyletí.
Já zasel vítr a vzápětí bouři jsem sklízel.

Hádanku o Tobě sám těžko vyřeším,
i když se tak snadná zdála.
Že dělám dál spoustu chyb, rozhodně připouštím.
O smutnou labuť ses den co den stále víc bála.

Svět toulavých básníků chtěli jsme milovat,
jenže každý sám a taky po svém.
Já nedokázal bych se v kostele zpovídat,
možná snad proto, že někdy je na všechno pozdě.

Tak víra a zklamání jsou vlastně přátelé,
ze starých knih se nám smějí.
Já nechápal písně, co hrají se v kostele,
i když je poslouchám málo – dál v uších mi znějí.

My šli hledat malíře, toho, co maloval
samotu našeho věku.
On do končin neznámých asi se zatoulal.
A po jeho stopách jdem dál už několik roků.

Kultovní předměty z obětních kamenů
naleznou po nás Ti druzí.
Až spočinem v obětí ve výhni plamenů,
já zrodil se bos a odejít chci zase bosý.

Až se čas naplní, budeme k sobě mít
zase o kousíček blíž.
Všechno se kolem nás nádherně napraví,
vrátíš se zpátky a snáz smutnou labuť pochopíš.