Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena - Poslední dopis

V kolikátém století jsem zemřel jako král?
Kolikrát už kněží nad mou rakví s křížem stál?
Kolikrát jsem žil, se ptám?

Myšlenky mi proudí hlavou a já se marně ptám,
kdy zrodil jsem se jako chudák a kdy jako pán?
Kolikrát jsem žil, se ptám?

Jaké tváře a jaká jména?
Co mi život vzal a co mi dal?
V mysli paměť se mi slévá,
inkarnací bloudím dál.

Ze století do století má duše proplouvá,
střídá, mění tvary těla i délku života.
Kolikrát jsem žil, se ptám?
S Aténou jsem snídal, možná s Kleopatrou spal.
Na otroky se díval, jak pod Sfingou umíraj.
Kolikrát jsem žil, se ptám?

Smíření a pocit křivdy.
Dopisy z válek a Boží soud.
Nedočtené stránky v Bibli,
unáší pryč čas, řeky proud.

Dál jdu sám, jsem poutník zmatený,
jen archu snů snad posté otvírám.
Dál se ptám, jsem ze stínu zrozený
a Tebe, lásko, už možná nepotkám.
Asi se to nedovím.

V krvi vykoupaná děvka, mocný vladař sám,
tohle všechno, to se stalo, nebo je to klam?
Kolikrát jsem žil, se ptám?

Jaká forma, jaká schránka, kdo mi život dá?
V příštím kole zemřu mladý, nebo budu stár?
Kolikrát jsem žil, se ptám?