Lucie Bílá - Elixír života

Hlavu vzhůru s grácií do posledního tance,
když kolem všechno pomíjí zůstává tolerance.
Teď chápu, že je mě jen půl.

Nikdy jsi mi nevnucoval svoje vzácný rady,
nikdy jsi mi nevyčet, že nejdem dohromady.
Teď chápu, teď chápu, teď chápu
je mě půl.
Snad Cháron ještě nevyplul.

Nebyli jsme jablko, co Pán Bůh rozsek vpůli
a jedna půlka všude druhou hledá
ne to se o nás opravdu říct nedá.
Stejně vím, že jsme se neminuli,
nejsme to jablko, co Pán Bůh rozsek vpůli
a jedna půlka všude druhou hledá
ne to se o nás opravdu říct nedá.

A stejně vím, že jsme se neminuli.

Možná po těch létech měla bych tě znát,
já vím jen tak zhruba, cos měl asi rád.
Teď chápu, že je mě jen půl

Láska ta nám nevyrostla, ten strom neměl kde zakořenit,
říkal jsi mi: "Miláčku, trap se tím, co jde změnit!"
Teď chápu, teď chápu, teď chápu
vidím tvůj cíl.
Když Cháron vesla ponořil.

Nebyli jsme jablko, co Pán Bůh rozsek vpůli
a jedna půlka všude druhou hledá
ne to se o nás opravdu říct nedá.
Stejně vím, že jsme se neminuli,
nejsme to jablko, co Pán Bůh rozsek vpůli
a jedna půlka všude druhou hledá
ne to se o nás opravdu říct nedá.

A stejně vím, že jsme se neminuli.

Tak vidíš náš strom zakořenil...
já jsem tě trápila a tys mě změnil.