Marcela Holanová - Óda na lásku

V očích voda slaná prostě slzy polykám
je tu ráno
tak jsem zase sama s pocitem že v srdci mám
rozestláno
byt jak po vymření odejel jsi bůhví kam
autostrádou
v duchu vracim se zpět
sním
jaks´ mi poplet hlavu zpival jsi a hrál
na piáno
splácel byt a stravu hlasem který boural sál
čerlentano
ženská když se zblázní do umělce je to pech
je to drámo
tak je bez vkusu
žije v poklusu
a pak propláče
ráno
zas je tu ráno
slunce jde slavobránou
ráno je z mé lásky stín
nešťastné ráno
slzavé ráno
s nápisem vyprodáno
ráno je své tak i zlé
K čemu pianistu když jen chodí pozdě spát
pozdě vstává
špatně hraje z listu a ten jeho prstoklad
žadná sláva
ženská když se zblázni do umělce co ho svět
neuznává
než ho zatratí dluhy zaplatí
a pak proplače
ráno
zas je tu ráno
slunce jde slavobránou
ráno je z mé lásky stín
nešťastné ráno
slzavé ráno
s nápisem vyprodáno
ráno je své tak i zlé
Ráno
zas je tu ráno
slunce jde slavobránou
ráno je z mé lásky stín
nešťastné ráno
slzavé ráno
s nápisem vyprodáno ráno je své tak i zlé