Marta Kubišová - Informace o interpretovi

(* 1. listopadu 1942 České Budějovice) je česká zpěvačka, trojnásobná vítězka čtenářské ankety časopisu Mladý svět Zlatý slavík a držitelka Medaile za zásluhy II. stupně.


Tatínek pracoval jako kardiolog, její maminka nejdříve zůstávala v domácnosti, později však prodávala gramofonové desky v Celetné ulici v Praze. V roce 1952 se rodina přestěhovala do Poděbrad. Protože se po absolvování gymnázia nedostala na vysokou školu, nastoupila do práce v Poděbradských sklárnách. Svou pěveckou kariéru začala s taneční skupinou, která v Nymburce zpívala při odpoledních čajích. V roce 1961 se dostala v soutěži „Hledáme nové talenty“ až do finále. V roce 1962 ztratila svou práci ve sklárnách a přihlásila se na konkurz do Stop divadla v Pardubicích. V roce 1963 přešla do plzeňského Divadla Alfa (inscenace Ukradený měsíc od Ludvíka Aškenazyho, Černej sen). V září 1964 se dostala díky Janu Schneiderovi do pražského divadla Rokoko, kde mělo toho podzimu premiéru pásmo Jana Schneidera Chan & Son. Spolupráci s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou začala v prosinci 1965, kdy připravovali představení Čekání na slávu. V roce 1967 vyhrála poprvé Zlatého slavíka. Její píseň Modlitba pro Martu se stala při okupaci vojsk Varšavské smlouvy 1968 symbolem národního odporu, 1. listopadu téhož roku vzniklo populární trio Golden Kids (Marta Kubišová, Václav Neckář, Helena Vondráčková). Roku 1969 vyhrála svého druhého Zlatého slavíka a vdala se za režiséra Jana Němce. O rok později opět vyhrála Zlatého slavíka, avšak cenu musela převzít v ústraní redakce časopisu Mladý svět kvůli začínající normalizaci. Poslední vystoupení Golden Kids se konalo 27. ledna 1970 v Ostravě.

Od února 1970 měla zakázánu uměleckou činnost. Záminkou se stala údajná pornografie, která byla dokazována třemi zfalšovanými fotomontážními fotografiemi. Později žalobu u soudu na ředitele Supraphonu Hrabala, který za účelovou pomluvou stál, sice vyhrála, ale na obnovu své umělecké činnosti si musela počkat 20 let do roku 1989, kdy padl československý komunistický režim.[1] Vystupovat mohla pouze na undergroundových akcích pro pozvané účastníky. Ve druhé polovině 80. let se měla stát zpěvačkou skupiny The Plastic People of the Universe, ale toto angažmá překazila StB.[2]

V roce 1971 v osmém měsíci těhotenství potratila a prožila klinickou smrt. Po manželově emigraci do USA a následném rozvodu se podruhé vdala za režiséra Jana Moravce. Podpisem Charty 77 se její stíhání a sledování StB ještě stupňovalo, v letech 1977 a 1978 působila jako mluvčí Charty 77.[3] Dne 1. června 1979 oslavila narození dcery Kateřiny. Dne 10. prosince 1988 vystoupila po dlouhé době na veřejnosti na demonstraci při příležitosti 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, když zazpívala československou hymnu. Dne 22. listopadu 1989, v době Sametové revoluce, zpívala z balkonu Václavského náměstí svou Modlitbu pro Martu a také československou státní hymnu. Poté následovala reedice alba Songy a balady a už v roce 1990 studiové nahrávky a samostatné koncerty. Od roku 1991 spolumoderuje Adventní koncerty a od 1992 zase pořad Chcete mě?. O dva roky později se vrátila společně s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem ve společném vystoupení v Golden Kids Comeback. Dne 28. října 1995 obdržela od prezidenta Václava Havla státní vyznamenání Medaili Za zásluhy. Adam Georgiev vydal její biografickou knihu Chytat slunce v roce 1995. V říjnu 2002 převzala na Pražském hradě Svatováclavské vyznamenání. O tři roky později vyšla její druhá biografická kniha Asi to tak sám Bůh chtěl od Luboše Nečase.

Již několik let je její domovskou scénou pražské Divadlo Ungelt, kde pravidelně připravuje svoje recitály. Zde účinkovala také v komorním muzikálu Líp se loučí v neděli a její výkon byl oceněn cenou Thálie. V roce 2005 vyšlo novinkové album „Vítej, lásko“, které kompletně texty opatřil Jan Schneider. V roce 2008 Supraphon vydalo její první DVD.