Věra Martinová - Dál jen vejdi

Vzpomínám, když zatoulám se k ohradám,
a když západ slunce obarví les a stráň.
Zas jak malá holka si tu připadám
a zas jak tenkrát napřahám prázdnou dlaň.


Z dlaně mé si pokaždé rád cukr bral,
s větrem závod sváděl, v potocích smýval prach.
Jeho jméno kdekdo v tomhle kraji znal,
jeho jméno tenkrát stálo i v novinách.


Byl to kůň, co vyhrál nejslavnější steeplechase,
závod, co závod vždy zvlád.
Chtěl vyhrát další velkou steeplechase,
cíl metrů pár, skok a pak pád.


V ohradách se vzpíná nový šampion,
zase má svou šanci o vítězství se rvát,
za lesem znám místo, kde teď leží on,
na to místo já chci teď skromný nápis dát.


Byl to kůň, co vyhrál nejslavnější steeplechase,
závod, co závod vždy zvlád.
Chtěl vyhrát další velkou steeplechase,
cíl metrů pár, skok a pak pád.
Byl to kůň, co vyhrál nejslavnější steeplechase,
závod, co závod vždy zvlád...