Mirek Černý - Starý psi,malý děti a velký plzeňský

Ten roztomilej Basset v Praze čtyři klidně žil,
dostal jméno Dante, když se v Brně narodil.
I když byl krásnej na pohled, přece jen pár chyb měl,
zato, jak hřál v posteli, to žádnej neuměl.
Na povely páníčků měl vždycky času dost,
když náhodou poslech, dostal hned telecí kost.
Až jednou přišel lístek, který zrušil jeho klid,
psal chovatel, že už by mohl na výstavu jít.
Jó, Dante, svět je zlej, jó, Dante, nezoufej!

Když se Dante ráno probral, bylo kolem deváté,
koukal, jako by chtěl říct: Kam mě to taháte?
Nakonec však přece jen svou roli trošku zvlád,
když dostal kost, tak uměl skoro předpisově stát.
Jenže tentokrát byl mimořádně moc deštivej rok
a basset, jak je mokro, neudělá ani krok.
I když páníčci měli vůli přímo zběsilou,
Dante prostě neměl žádnou chuť být šampion.
Jó, Dante, svět je zlej, jó Dante, nezoufej!

Až jednou takhle navečer nám zvonil telefon:
televize volá, že prej připravují show,
do který až z USA sem hvězda přilétá
a má základní podmínku, mít v tý show basseta.
Tak Dante odjel na Kavky a při natáčení
splnil všechno, co si přáli, nad pomyšlení.
Přesně podle scénáře tam celou dobu spal
a tak se Dante přece jenom šampionem stal.
Jó, Dante, svět není zlej, jó, Dante, nezoufej!