František Nedvěd - Druhé podání

O dvě řeky dál, když si
podzim s barvou hrál
jeden stopař kdysi postavil srub
Oči měl jako len
lovil kůže celej den,
na prsou nosil kančí zub.

Měl tenhle muž ze všech
nejrychlejší nůž
jeho šíp nikdy neminul cíl
A svou dívku si vybral
z kmene Cherokee
takže všichni mu říkali
Cherokee Bill.

R:..Vždycky když náš děd začal vyprávět
jeho hlas přitom tajemně ztich
Vždycky když náš děd začal vyprávět
oheň vzplál v očích nevidomých .

Tekly proudy slov
jako roztavenej kov
o tom stopaři, co kdysi tu žil
o tom chlápkovi v kůži,
co pušku nenosil
co se tak divně jmenoval
Cherokee Bill.

Byl úrodnej ten kraj
- tak to lidi povídaj
řeky plný ryb a les plnej včel
Cherokee a ta dívka
byl nerozlučnej pár
jeden bez druhýho nevyšel.

Potom osud tomu chtěl
a do srubu doktor jel
hezčí kluk se nikdy nenarodil
Oči měl jako len vlasy jako soví den
zkrátka syna měl najednou
Cherokee Bill.

R:..

A když uzrál čas jako kukuřičnej klas
tomu klukovi už bylo pět let
Stovky vůní a stop spolu učili se znát
a těm dvěma patřil celej svět
Jenže potom přišel list
a v něm každý mohl číst
že se blíží konec přešťastnejch chvil
Že už bubnama virbluje osmnáctej pluk
a že k vojsku je odveden
Cherokee Bill.

R:..

Osmnáctej pluk nebyl obyčejnej pluk
samí lumpové a mrchy všech mrch
A když chystali výpravu proti rudochům
tak jim Bill prostě v noci zdrh
Hledali ho rok jenže Billy nebyl cvok
zmizel do kopců a dobře se skryl
Kluka s mámou pak našli
v rubu spáleným
jako pomsta, že utekl
Cherokee Bill.

R:..

Potom jeden den vojsko vyjelo si ven
ale když se večer vracelo zpět
tak už z dálky jim
svítila nad pevnosti zář
jak tam červenej kohout sed
Od těch dob i v neděli
denně hlídky stavěli
žháře nikdy nikdo neobjevil
lidí pár zavřeli,
ale všichni vědeli,
že je dál někde v okolí
Cherokee Bill.

R:.. Tekly proudy slov
jako roztavenej kov
o tom stopaři, co kdysi tu žil
A já vím, odkud znám
jeho oči jako len
a já vím, komu říkali
Cherokee Bill
Vím, odkud znám
jeho oči jako len
a já vím, komu říkali
Cherokee Bill.