Nezmaři - Nezmaři 95

Asi na tom záleží, vím, kdy neuhýbám,
trochu jako závaží hluchá místa jsou,
na každičkým nádraží slepá kolej bývá,
ani stromy v alejích svým stínem nepohnou.

A já, blázen, potají sedám za komínem
s temnou nocí na dlani tichu naslouchám,
a když všichni rozdají to, co se léčí vínem,
každé další vítězství splácí mlčením.

Na cukrových homolích málo místa zbývá,
zablýsknutí prstenů zítřkům nepřidá,
zamlžené okolí a sníh, co všechno skrývá,
zůstat nebo odejít, sen hodit plamenům.

A já, blázen, potají sedám za komínem
s temnou nocí na dlani tichu naslouchám,
a když všichni rozdají to, co se léčí vínem,
každé další vítězství splácí mlčením.
Nataženým budíkům hodně síly schází,
do děravých okapů dráty naráží.

A já, blázen, potají sedám za komínem
s temnou nocí na dlani tichu naslouchám,
a když všichni rozdají to, co se léčí vínem,
každé další vítězství splácí mlčením.
a když všichni rozdají to, co se léčí vínem,
každé další vítězství splácí mlčením ...