Pavel Bobek - Veď mě dál cesto má

Zvonil budík, bylo ráno,
V hlavě mé byl kámen snad a pod ním tma,
Když jsem snídal džbánek píva,
Ještě zdálo se, že divnou příchuť má.

Když jsem spláchl chladnou vodou z očí sny
A z tváří závoj šedivý.
Řek mi pohled pouhý z okna ven,
Že nedělní je den a lenivý.

Já cítil dál, že v ústech mám chuť cigaret
A písní prošlé noci,
Tak jsem vyšel ven a díval se
Jak slunce nový den má ve své moci.

A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní,
Co z horkých ploten voní,
A náhle chtěl jsem být zas s tebou
Někde za městem ve stínu jabloní.

Chtěl bych být v nedělní ráno
V chodníku kvádrem žulovým
A proč divný smutek mívám,
To snad se nikdy nedovím.
A snad i smrt je méně vážná,
Než tyhle chvíle nedělní
Kéž mi zvony raní písní
Na prášek srdce rozmělní.

Šel jsem dál tou vůní raní,
Kolem bílých kočárků a dětských mašlí,
Pak jsem dlouho stál a díval se
Na věci které svět občas krášlí.

Snad vrátil se mi zrak a já se najednou
Zas díval na svět zpříma,
Teď už možná tvému štěstí lépe rozumím
Ač vím, že nejsi má

Já chtěl bych být v nedělní ráno
V chodníku kvádrem žulovým
A proč divný smutek mívám,
To snad se nikdy nedovím.
Vždyť snad i smrt je méně vážná,
Než tyhle chvíle nedělní
Kéž mi zvony raní písní
Na prášek srdce rozmělní.