Petra Janů - Jedeme dál

Není ti už sedmnáct,
o tobě v tom věku zmám tu ságu prastarou.
Měl jsi hrát part houslový,
ale navzdor tátovi jsi hloupnul s kytarou.
S partou dětí rokenrolu,
hrál si před bouřící lucernou.

Není nám už sedmnáct,
s kapelou se protloukáš,
i já v tom musím žít.
Nadšení to původní,
co má sílu povodní,
kde máme vždycky vzít.
Ať jdem vzhůru nebo dolů,
najdem zas tu touhu nádhernou
a jsem ráda, že jsme spolu,
hráli před bouřící lucernou.

Si věčně někde v dálavách,
básník ti texty nedává.
Zvukař má chůzi liknavou,
ty padáš málem únavou,
pojď hrát.

Si věčně někde v dálavách,
básník ti texty nedává.
Zvukař má chůzi liknavou,
ty padáš málem únavou,
pojď hrát.

Není nám už sedmnáct,
život máme před sebou
a nejde stát jak sloup.
Jdem za dalším trápením
s nehorázným doměním,
že dojdem dál a hloub.
Oči zítřku nedohlédnou,
máme dál tu touhu nádhernou,
ale i zlý sen, že jednou
budem hrát před prázdnou Lucernou,
ale i zlý sen, že jednou
budem hrát před prázdnou Lucernou