Stanislav Hložek - Pro dva , tři úsměvy

Už je to dávno,
kdy se je blízko měl,
a stejně dávno,
když jsem je ztrácel,
na jejich jména bych si už nevzpoměl,
a přesto jsou tu se mnou stále dál

Ty kterým dával jsem mín,
než jsem si bral,
i ty co víc než jsem měl,si přály,
stále kam já jdu, tam jdou,
tak věrné jsou,
všechny ty dívky co dřív jsem znal

R : Všechny i ty co tužkou srdce nakreslí,
i ty co z tanečních měl bych znát,
a všechny další , které mě unesly,
a já byl rád,a já si to tak přál,
jsou stále,jsou stále se mnou dál,
jdou stále,jdou stále se mnou dál,
jdou dál,dívky co dřív jsem znal

Když přijde chvíle,kdy chtěl bych zůstat sám,
jak vločky snášejí se k mým dveřím,
přesto že dávno jim čas už krídla vzal,
jdou se mnou dívky co dřív jsem znal

R : Všechny i ty co tužkou srdce nakreslí,
i ty co z tanečních měl bych znát,
a všechny další , které mě unesly,
a já byl rád,a já si to tak přál,
jsou stále,jsou stále se mnou dál,
jdou stále,jdou stále se mnou dál,
jdou dál,dívky co dřív jsem znal

A já si to tak přál,
jsou stále,jsou stále se mnou dál,
jdou stále,jdou stále se mnou dál,
jdou dál,dívky co dřív jsem znal