Tiskar94 - Einori

Necítíš pláč a necítíš slzy
Možná jsi odešla tak trochu brzy
Necítíš bolest, necítíš lásku
Tvůj život visel jen na provázku
Byla to pro tebe jen velká starost
Teď necítíš zlost, necítíš radost
Nedýcháš dávno, nevnímáš dotek
Skončilo štěstí, skončil i smutek

Necítíš úzkost, necítíš strach
Jednou se každý rozpadnem v prach
Necítíš zklamání, necítíš touhu
Tak jako ty, skončíme v hrobu
Zavřený oči, máš už pár dní
A nikdo neví, o čem že sníš
A proč že spíš, dole pod mostem
A tvoje noha leží, pět metrů bokem

Jak se ti asi spí, dole na kolejích
Není ti zima, v těch šatech slabých
Proč máš rudou tvář, a kaluž pod ní
A umíráček, v kostele zvoní
Neslyšíš zvony, co bijou pro tebe
Namísto srdce, které je studené
Lidi teď říkaj, žes byla blbá
Necítíš zlobu, jsi totiž mrtvá

Nezažiješ úspěch, bylo to zřejmé
Když jsi skákala, že tě vlak sejme
Nevidíš nad sebou, azurové nebe
Všechny ty lidi, co stojej kolem tebe
A ptají se kdo jsi, nikdo to neví
Pro ně budeš jen, dívka z kolejí
Která tam spí už, několik dní
A vlaky v klidu, jezdí kolem ní

A nikdo neví, proč se to stalo
Čeho´s měla dost, a čeho málo
Tvý nádherný vlasy, v kaluži krve
Kdo je tvá matka, kde strachy trne
Čeká a čeká, sedí u stolu
Až se její dcera, vrátí zpátky domů
Čeká už pár dní, neví že se nedočká
Přes cestu přeběhla, ji černá kočka

Tvůj nádhernej svetr, tak krásně zelený
Blůza modrá, šaty červený
Po včerejším dešti, všechno je zmáčený
Škoda těch šatů, který jsou zničený
Který už nikdy, nevezmeš na sebe
Nevezmeš nic, nepůjdeš do nebe
Neměla's komu říct, budu jen tvá
Chtěla's to tak, no tak jsi mrtvá