Wanastowi Vjecy - Torpédo

Jsem jako vítr, kterej zfoukne pírko ze tvejch dlaní,
špínu jedný noci, jako hygiena ranní,
velká voda slzí, který spláchnou noční hříchy,
tamburíny zvoní k operaci míchy

Narovnám ti páteř, poškrábu ti záda.
pofoukám ti srdce, zrada kamaráda
lásky účel světí, prostředky a smetí
špínu jedný noci, který neuletíš

Otevřená zlomenina srdečního svalu
trápení a kocovina, vůně tvýho žalu
vypustíš svou hříšnou duši do slanýho moře
neumírej děvče moje chci ti říct, že

Ohořelou károu chtěl bych dojet ke hvězdám,
který svítily z tvejch očí
dřív než červotoči se do tvýho srdce daj.
V ohořelym autě už dva měsíce nedejchám,
sám se svojí vinou, už nikdy nechci jinou
už asi nedoufám.

Pláčem solíš otevřený rány co se hojí
tvoji krev i tělo příjímám pod obojí
stejný lidi se soumrakem mají stejný stíny
zmizelas jak před přízrakem, padám do hlubiny

tvůj pramínek vlasů zaliju včelím voskem
koukám na tu krásu a nechápu to mozkem
to co jsi mi dala já nikomu už nedám
tak mi řekni má opičko, proč tě marně hledám

otevřená zlomenina srdečního svalu
trápení a kocovina, vůně tvýho žalu
vypustíš svou hříšnou duši do slanýno moře
neumírej děvče moje chci ti říct, že:

Ohořelou károu chtěl bych dojet ke hvězdám,
který svítily z tvejch očí
dřív než červotoči se do tvýho srdce daj.
V ohořelym autě už dva měsíce nedejchám,
sám se svojí vinou, už nikdy nechci jinou, už asi nedoufám.